MÁME IMATRIKULACI | Aleš Otava

 

Ahoj, zdravím všechny! 🙂 

Je to možná rok, kdy jsem si na svém předchozím blogu vypsal cíle, které bych si rád splnil v roce 2018. K tomu, zda-li jsem si tyto cíle do posledního splnil, se dostanu v následujících článcích. Teď bych ale rád zmínil bod, který jsem bral od začátku za ten nejdůležitější – stát se studentem filosofické fakulty na pardubické Univerzitě. Když nad tím tak přemýšlím, tak bych tento blog mohl přejmenovat na: „Alešovy studijní lapálie!“ 😀

K tomu, abych se mohl stát řádným studentem ale nebylo potřeba pouhé zvládnutí přijímacích zkoušek, ani první týdny, které jsem zde strávil – čekala nás ještě imatrikulace! Jedná se o skoro až pompézní akci, která je určena pro rodinné příslušníky či kamarády jednotlivých studentů. Stejně tomu bylo v i mém případě. Na imatrikulaci mohla dorazit babička (která mimochodem udělala fotky, které v tomto článku uvidíte) a můj nejlepší kamarád Petr! Klárka, ač chtěla, nakonec onemocněla a tuto akci musela vynechat. No, snad se například zúčastní něčeho většího – třeba promocí…? 🙂

Můj den ale začal daleko dříve, než ve 14 hodin, kdy se měla imatrikulace konat. U nás, jež jsme slibovali, že se budeme pilně vzdělávat, se očekával o něco dřívější příchod (vysvětlím později). Ráno jsem musel totiž navštívit jednoho svého lékaře, který nebyl přímo v Pardubicích. Právě do města perníku (kde studuji) jsem se ale potřeboval vrátit co nejdříve, abych se mohl v klidu nachystat. No a když už si myslíte, že vám všechno vyjde, tak přijde DOPRAVNÍ ZÁCPA! 😀

 

Nakonec jsem ale na koleje dostal, takže super, to bychom si mohli odškrtnout! Teď bylo důležité se trošku najíst, vsadit na osobní hygienu a převléct se do obleku, ve kterém půjdu na samotnou imatrikulaci. No a co byl problém? Když jsem si oblékal kalhoty k obleku, zjistil jsem jednu šílenou věc – nevejdu se do nich! Nikdy jsem s tím neměl problémy, až teď… Jsou dva důvody, proč k tomu došlo – buď se trošku „zdrcly“ během praní a nebo…mám vážný problém! 😀

Nakonec vše dopadlo dobře a po poledni nastal čas, abych se setkal s ostatními… spolužáky (možná bych měl spíše říkat „kolegy“, že?). 🙂 Našli jsme se a o několik minut později jsme vyrazili do samotné auly Arnošta z Pardubic, kde jsme měli skládat imatrikulační slib. Jak jsem si myslel, že si tam sednu s kamarády do jedné řady, tak stejně rychle jsem od nich musel odejít a usednout do úplně první řady…

Abych to vysvětlil, na začátku října nám všem poslali ze studijního oddělení e-mail, z něhož jsme se dozvěděli, že každý obor musí vybrat svého zástupce (pochopitelně prvního ročníku), který bude přísahat studium na vysoké škole. Jak už jste asi pochopili, tak tento zástupce měl řádné studium slíbit za celý svůj obor! Jo, přesně tak…zástupcem za obor Kulturních dějin jsem byl zvolený já. 😀 Co mně děsilo, byl pochopitelně samotný slib. Měl jsem se jeho znění snad naučit? Přečíst ho? Nebo stačí říct jenom „slibuji“ ?

 

Ani nevíte, jak jsem byl rád, když jsem se dozvěděl o poslední jmenované možnosti. Neříkám, jako průvodce bych mohl případný slib skutečně přečíst (nedejbože se ho i zpaměti naučit), ale jedno slovíčko je daleko lepší, než celý přednes! 😀 Abych pravdu řekl, hlavně jsem se bál případného zakopnutí. Prakticky od začátku nácviku tohoto aktu jsem očima snímal celý terén auly. Zkoumal jsem každý schod (jak je asi vysoká pravděpodobnost, že tady zakopnu a přede všemi se zesměšním?) a uvědomoval jsem si, že budu děsně nervózní. Jasně, každý to zažil – prsty pravé ruky přiloží na žezlo, řekne „slibuji“ , podá ruku panu děkanovi a zase se vrátí. Problém byl v tom, že takto nešli přísahat všichni studenti, ale jenom myzástupci jednotlivých oborů.

 

Přípravy na akci byly poměrně rychlé a blížila se ta osudná hodina H! Najednou se skutečně dveře auly otevřely a přišli všichni, kdo se na nové studenty pardubické Univerzity přišli podívat. Jednalo se tedy o rodinné příslušníky, partnery/ky a nebo i různé kamarády. Vzhledem k tomu, jak je aula obrovská, se všichni spolehlivě vešli. Já osobně v tu chvíli cítil potřebu, abych se raději blbě zeptal na různé otázky, než abych v takovou slavnostní chvíli něco pokazil. No a kvůli komu se málem zdržela celá akce? 😀

Ne, takhle dobrodružné to zase nebylo! :-))

 

Pak začala legrace! Za fanfár nastoupili ti, před kterými jsme měli vyřknout náš slib a nakonec i ti nejvyšší představitelé filosofické fakulty – v čele s panem děkanem. Následovala česká hymna, během níž jsme (samozřejmě) všichni stáli a na jejímž konci jsem měl tendenci tleskat. Možná bych se neměl tolik dívat na fotbalové zápasy české reprezentace… 😀

Za obor Kulturní dějiny přichází Aleš Otava!“ Když jsem tuhle větu v aule zaslechl, tak jsem si přál, aby to už celé skončilo. Vím, že provázím pravidelně desítky lidí, ale tohle byla (dle mého) trošku jiná meta. Jak říkám, dost možná to umocňoval fakt, že „reprezentuju“ náš obor. Nicméně, všechno dopadlo dobře! Ani jsem nezakopnul, ani jsem během slibu nezkřížil OMYLEM prsty, všechno proběhlo dobře! V tento okamžik jsem měl víceméně vyhráno a asi mi už nic nemůže bránit ve studiu v Pardubicích! 🙂

 

Po imatrikulaci nemohlo přijít nic jiného, než focení! Dokonce jsem se s babičkou domluvil na tom, že vyfotí naši partu (která studuje přímo obor „Kulturní dějiny“ ), abychom měli nějakou pěknou památku na tento den. Troufám si říct, že se fotka opravdu povedla, ale neukážu vám ji! 😀 Po dlouhém focení s různými lidmi jsme se s babičkou i mým nejlepším kamarádem vydali do místní kavárny, kde jsme si dali nějaké zdejší speciality a trošku si povyprávěli o všem možné – kdo ví, třeba to bude něco, co si jednou budete moci přečíst i tady na blogu. Uvidíme… 🙂

 

Letošní rok je plný změn v mém životě a nebudu vám lhát, opravdu si ho užívám! No a co vy? Jaké si dáte cíle na příští rok? 🙂 Napište mi to dolů do KOMENTÁŘŮ!

 

Doufám, že se vám tento článek líbil a budu moc rád, pokud si pročtete i další články! 🙂

 

Mějte se krásně a …třeba zase za týden!

Váš Aleš Otava

administrator
Ahoj! :-) Jmenuju se Aleš Otava (24) a můžete mne znát z hospitálu Kuks, kde pracuji jako průvodce. O této práci jsem psal předchozí blog (odkaz najdete v hlavním menu), ale chci se dělit i o zážitky z mého běžného života. Právě proto vznikl TENTO BLOG! :-)

9 komentářů

  1. Terka V. napsal:

    Moc gratuluji, super článek 😇 Já bych chtěla do příštího roku se vrátit na lyže po úrazu, tak snad to vyjde 😀

  2. Eva F. napsal:

    Perfektní 🙂 Gratuluju 🙂

  3. Hanka O. napsal:

    Pěkně napsané. Gratuluju a přeju, ať tě studijní nadšení neopouští :-).

  4. Jana - Trefoil napsal:

    Vítej mezi vysokoškoláky, kolego historiku. 😀

    Teď jsi přísahal ve svém rodném jazyce, ale až budeš promovat, tak možná (ne-li zcela určitě) budeš přísahat v latině a budeš zpívat studentskou hymnu – také v latině. 😀

    Džím palečky při studiu 🙂

  5. Leník napsal:

    Moc Ti gratuluji a přeji spoustu úspěchů na vysněné univerzitě :). Moc hezké fotky. Babička je šikovná.
    S tou nervozitou se Ti vůbec nedivím :D, určitě bych to měla podobně. I když, asi ne, já bych tam vůbec nedošla, jak bych se bála 😀 😀 :D. A to jste měli nějaké hlasování, nebo automaticky vybrali Tebe :)? Jak jsi průvodce, tak se to na Tebe bezvadně hodí 😉 i když jsi tomu asi v tu chvíli nevěřil, viď :D? Jsi fakt dobrý, že jsi to takhle zvládl :), gratulace ;).

  6. Le fille Ash napsal:

    Jo, jo… imatrikulace je kapitola sama pro sebe. 😀 Když jsem byla imatrikulována na UK, tak první, co mě zarazilo, že to byla akce naprosto neveřejná, pouze pro studenty. Ale což… 😀 Ani mi to nějak nevadilo. Takže gratuluji ke statutu studenta. 😉

  7. Kája napsal:

    Jsem ráda, že jsem se imatrikulaci vyhla! 😀
    A děsím se té šaškárny, které se říká promoce. Nemůžu si diplom vyzvednout na studjním? O.o 😀

  8. Lucka Stefani napsal:

    To prostředí, kde jste měli imatrikulaci, na mě působí velice příjemně. My jsme tuto slavnost měli v kulturním domě a to prostředí nepůsobilo slavnostně. Také si pamatuji, že jsme se v rámci jednoho předmětu měli naučit slib – šla jsem tam asi jediná, která se to opravdu poctivě naučila 😀 Ale stejnak to bylo jedno. Jedna osoba ze všech prváků faktulty slib přednesla a my jsme poté museli jeden po druhém říct ‚slibuji‘. Mám pocit, že vaše řešení jednoho slibu na obor je lepší, při nejhorším jste tam alespoň nestrávili půlku dne 😀 Tak hlavně hodně štěstí při studiu, ať Ti to vyjde 🙂

  9. Veki napsal:

    Naprosto přesně vím, jak ses cítil! Já sice neskládala slib, ale na obou promocích jsem měla za celou partu (tedy za všechny, kteří promovali s námi v jednom bloku) proslov. V Olomouci jsem ho dostala napsaný, ale v Hradci jsem si ho musela napsat… No žiju! A také se mi moc hodila praxe průvodce. Mluvit srozumitelně, nahlas, dělat správně pauzy…. Snad jsem to zvládla. :-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.