ŠIKANA | Aleš Otava

Ahoj, zdravím všechny! 🙂

Ano, je mi jasné, že na tento typ článků nejste na mém blogu zvyklí. Dnešní článek vzniká navzdory tomu, že se musím učit na zkoušky, ale cítím velkou důležitost mluvit o tématu dnešního příspěvku. Stejně jako mnozí další sleduji i já české „youtubery“ a narazil jsem na Annu Šulc, která natočila video o šikaně. Jsem rád, že se o tomto tématu mluví a je hodně rozebírané. Po delším přemýšlení jsem se rozhodl, že rovněž napíšu něco málo o šikaně (i z mých vlastních zkušeností ze základky) a doufám, že tento článek někomu třeba i pomůže… 🙂

CO SE MI VYBAVÍ, KDYŽ SE ŘEKNE ŠIKANA? 🤔

Když se řekne slovo „šikana„, tak se mi vybaví okamžiky, kdy jsem se doslova bál chodit do školy a vycházet z domu. Žil jsem na malém městě a pravděpodobnost, že potkám někoho, kdo mi mohl ublížit, byla poměrně vysoká. Škola byla doslova utrpením a doslova jsem svoji mamku prosil, abych druhý den nemusel jít do školy. Vybaví se mi chvíle, kdy jsem se styděl za to, že se mi podobné věci dějí. Proto jsem si sám se sebou(někde uvnitř) povídal a snažil se najít nějaké řešení. Bál jsem se, že pokud bych začal ten problém řešit s někým, kdo mi může pomoci, tak že se to celé ještě zhorší. Samozřejmě jsem poslouchal takové ty kecy: „A jestli někde něco cekneš, tak ti rozbijeme hubu!“ a podobně. Tady je ale hodně důležité říct, že mám skvělou mamku, které jsem to (sice po delší době, ale přece) mohl říct. Okamžitě se snažila situaci řešit a řekl bych, že ji vyřešila nejlépe, jak jen mohla. Je ale potřeba říct, že ne vždycky máte ve svém okolí autority (například ředitelku školy), která by šikanu chtěla řešit. Nezapomenu nikdy na okamžik, kdy jsem na své základní škole byl (s mamkou) u ředitelky a ona jen prohlásila: „Tak jo, kluky si zavoláme, zeptáme se jich a počkáme, jestli řeknou, že to udělali.“ To byla celá její snaha! Asi je vám jasné, že se kluci nikdy nepřiznali (proč by to také dělali?) a teror mohl pokračovat vesele dál. Však jsem také vzápětí málem dostal další nakládačku, ale naštěstí mi pomohla náhoda, kdy kolem zrovna procházela moje tehdejší třídní učitelka.

ŠIKANA A OKOLÍ 👱👱👱

Další věc, která se mi v souvislosti se šikanou pojí, je reakce okolí na to, když vidí, že vám někdo ubližuje. Když jsem byl ve škole, tak jsem si všímal toho, že jakmile se někomu něco takového dělo, tak buď spolužáci dělali, že to nevidí a nebo se přidali k tomu ponižování. Jasně, je to těžké rozhodnutí, ale je ŠPATNÉ! Místo toho, aby někdo zašel za učitelem a řekl mu, co se děje, tak se raději přidal k tomu, že se někomu posmíval s ostatními spolužáky. Je potřeba říct, že pokud o šikaně řeknete nějakému učiteli, tak ten učitel určitě NEPŘIJDE do třídy s tím, že: „Tady Pepíček za mnou přišel a všechno mi naprášil!“ Ano, učitel situaci začne řešit, ale zároveň nebude zmiňovat, od koho tu informaci má. Učitel vás nebude chtít ohrozit a naopak se bude snažit vytvořit v té své třídě klid a pohodu.

Je ale bohužel pravda, že je spousta lidí (a nejen v prostorách školy), kteří dělají, že se nic neděje. Je úplně jedno, že prochází kolem party dětí, která mlátí či ponižuje toho slabšího. Lidé se do takových konfliktů neradi pletou, takže se raději jen otočí a jdou dál svou cestou. JE TO STRAŠNÝ, ale asi s tím nic nenaděláme…

NĚKDO TI UBLIŽUJE? NEBOJ SE TO ŘÍCT! 🗣️

Jak jsem říkal o několik řádků výše, tak dokážu pochopit ten strach, který v sobě máte, pokud vám někdo ubližuje. Sám si moc dobře vzpomínám, že jsem se bál ještě horšího chování mých spolužáků, pokud bych si někde stěžoval. Někdy jsem se snažil předstírat, že si z toho všeho nic nedělám. Vždycky jsem odešel ze školy a usmíval se na každého, protože to byla moje pomyslná maska a málokdo by řekl, že si něčím podobným procházím. Ve skutečnosti jsem byl uvnitř strašně zničený a uvědomoval jsem si, že POKUD TEN PROBLÉM NEZAČNU S NĚKÝM SCHOPNĚJŠÍM (než jsem já) ŘEŠIT, TAK TO BUDE HORŠÍ A HORŠÍ! Když si vzpomenu na ty své zážitky, tak právě v období, kdy jsem se bál situaci řešit, byly útoky skutečně horší. Neustále se stupňovaly a když mi například ukradli klíče od domu a pověsili je někam hodně vysoko na strom, tak už bylo jasné, že není jiné cesty, než se o tom svěřit doma.

Můj příběh rozhodně neberte jako vzor, ale tu situaci řešte ideálně OKAMŽITĚ, protože je hodně důležité to, jak se cítíte. Nikdo nemá právo vám ubližovat, veřejně se vám posmívat nebo vás ponižovat. Já svůj problém začal řešit později a to mi přineslo spoustu ošklivých zážitků…

Ne každý má ale tak skvělou rodinu, jako mám já. Zároveň je možné, že učitelé nebudou chtít šikanu řešit a tak je potřeba zmínit ještě LINKU BEZPEČÍProjížděl jsem si její webovky a jsou opravdu přehledné. Najdete zde možnost k chatování s pracovníkem Linky bezpečí, ale zároveň lze napsat delší email, na kterém je skvělé to, že se můžete více rozepsat. Jak jste si mohli všimnout, tak jsem hned nezmínil možnost VOLÁNÍ. Chci se k této možnosti více rozepsat. Možnost volání samozřejmě existuje, je dokonce ZDARMA, ale zároveň JE MÁLO OPERÁTORŮ! Jak je napsáno přímo na webu Linky bezpečí:

Každý den pomůžeme 500 dětem v nouzi. Dalších 1000 se ale nedovolá. Pracujeme nonstop, ale nestačí to.“

To je sice velký problém, ale můžeme ho pomoci řešit. Buď můžete na BANKOVNÍ ÚČET Linky bezpečí – 3856680/0300 – zaslat libovolnou částku, ale také ji můžete podpořit DÁRCOVSKOU SMS a to ve znění – DMS TRV LINKABEZPECI 90 (nebo 30, 60 – podle toho, kolik chcete poslat) na číslo 87777. 

PRO VŠECHNY PŘÍPADY BYCH RÁD POŽÁDAL PŘÍPADNÉ MLADŠÍ ČTENÁŘE, ABY TAKOVOU PODPORU URČITĚ PŘEDEM PROBRALI S RODIČI. DĚKUJI!!! 🙂

ZÁVĚREM 🏁

Šikana je něco, co tu bylo, je a bohužel bude. Pokud jsi šikovaný(á) právě TY, tak nejsi ani první, ani poslední! Neznamená to, že jsi špatný člověk, stejně jako to není něco, za co by ses měl(a) stydět. 🙂 Je ale potřeba se nebát, ten problém řešit a nikdy není ostuda si říct o pomoc.

Chci ještě říct, že jsem se za tu dobu, po kterou tvořím na internet, setkal s mnoha příběhy, které právě šikanou zavání. Je spousta lidí, kteří se rozhodnou tvořit obsah na internet. Buď si založí blog a nebo (což je častější) začínají natáčet videa na YouTube. Co je pak jejich utrpením, je chvíle, kdy na tuto tvorbu narazí jejich spolužáci, kteří začnou tyto tvůrce ponižovat a to ideálně veřejně! Před co nejvíce lidmi si poté přehrávají videa těchto tvůrců a smějí se …vlastně ani nevědí čemu. Celý problém totiž vznikl právě tím, že se někdo rozhodl změnit svůj život, vydat se svou cestičkou a něco jednou dokázat. A to je ten největší problém! Smutné je to, že se rozhodně nejedná jen o téma základních škol, ale mnohdy i středních, kde by studenti měli být výrazně vyspělejší. Proto oceňuji tvůrce, kteří si za tím svým cílem stále jdou a nevzdali to jen proto, že jim nepřející spolužáci chtěli celou tvorbu zhnusit! 🙂 🙂
#RESPEKT

Tak jo, já vám chci moc poděkovat, že jste tento netypický a delší článek přečetli! Jste skvělí! 🙂 Doufám, že někomu teoreticky i pomůže a budu moc rád za vaše KOMENTÁŘE či SDÍLENÍ mezi vaše kamarády (a ideálně ještě dál!) 🙂

Mějte se krásně a já se na vás těším zase příště u veselejších článků! 🙂

Aleš Otava (INSTAGRAM @ales.otava)

JEŠTĚ DODATEK! 🙂

POKUD VÁM TENTO ČLÁNEK PŘIŠEL ZAJÍMAVÝ, MŮŽETE I ODEBÍRAT MŮJ BLOG! KLIKNĚTE NA HLAVNÍ STRÁNKU A ZAREGISTRUJTE SVŮJ EMAIL 🙂

administrator
Ahoj! :-) Jmenuju se Aleš Otava (24) a můžete mne znát z hospitálu Kuks, kde pracuji jako průvodce. O této práci jsem psal předchozí blog (odkaz najdete v hlavním menu), ale chci se dělit i o zážitky z mého běžného života. Právě proto vznikl TENTO BLOG! :-)

14 komentářů

  1. Víťa R. napsal:

    Fajn pohled šikanovaného, ale z vlastní ,, pedagogické “ praxe vím že i toto téma se musí do jisté míry brát s nadhledem. Ne vše co dítě označí za šikanu, skutečně šikanou je. Každý rodič či pedagóg by se měl ve chvíli co mu jeho dítě oznámí, že je šikanované nejdřív s dítětem pobavit a zjistit si okolnosti právě domnělé šikany a teprve pak to případně začít řešit. Předejde se tak možným ujmám na neprávem osočených násilnících, kterým už to nikdy nikdo neodpáře.

    • administrator napsal:

      Víťo, rozhodně máš pravdu v tom, že je potřeba rozlišovat, co vlastně ta šikana je. Upřímně jsem si dlouho myslel, že to není tak strašný, byť bylo! Je potřeba se s tím dítětem opravdu pořádně pobavit a ne ho jen tak rychle odbýt – ať už tak, či tak. 🙂 Moc díky za komentář a na svůj názor k článku.

      Aleš

  2. Pear napsal:

    Je to velmi zajímavý a od tebe i tady nečekaný článek. Ale myslím si, že šikana něco, co by nemělo být tabu. Zvláště v dnešní době, protože se mi zdá, že takové případy se jenom častěji a častěji objevují. Přiznám se, že jsem si taky prožila svoje. U mě to zase bylo z pozice jedničkářky a šprtky třídy, takže braní a schazování věcí, pomluvy jak uplácím učitele a řeči typu hruška puška. Musím ale říct, že jsem si to asi nikdy až tak nebrala. Měla jsem tu odvahu za tím učitelem jít, ale bohužel to často úplně dobře nevyřešili, ale nechala jsem zvednutou hlavu a samo to ve finále přešlo, asi zjistili, že se nedám. Horší však bylo, když mě potkala šikana ze strany učitelů, nebo spíše jedné konkrétní profesorky. To byly 4 roky pekla, proti kterému jsem neměla co dělat. Všichni o tom věděli a jakmile to člověk začal řešit, tak bylo jedině zle.
    Ale upřímně se mi na to moc vzpomínat nechce, jsem ráda, že celá tahle etapa je za mnou a aktuální chvíli si užívám skvěle spolužáky a skvělou školu .
    Myslím si, že je hodně odvážné, že jsi šel takhle veřejně s kůží na trh, vím, že to nebylo snadné tenhle článek určitě napsat a proto si tě vážím. Nejvíc se mi asi líbí i koncepce, není to žádné stěžování si, ale je to příběh, který někoho v obdobné situaci může nakopnout a zmínka odborníků je tak jedině dobrá.
    Šikana není něco, co by člověk měl přežívat, ale bohužel tomu tak časté. A važ si svojí mámy, každý rodič by se měl za své dítě postavit, ale ne vždy tomu tak úplně je.

    • administrator napsal:

      Moc Ti děkuji za dlouhý komentář, který jsem ale jedním dechem přečetl! Jak vidím, zažila sis opravdu těžké chvíle ve škole. U Tebe je hodně vidět, že se jednalo o závistivé spolužáky, kteří jednoduše neunesli, že se Ti tolik ve škole daří. Proto není nic lehčího, než začít šířit pomluvy, protože pomluvy (jak říkáme na Kuksu) se šíří rychlostí požáru. Ono učitelé to ne vždy bohužel dobře vyřeší – stejně jako jsem slyšel, že i někteří ředitelé se k problematice šikany nestaví úplně dobře… Je to prostě škoda!
      Určitě vůbec nevadí, že ses více nerozepsala k tomu druhému problému. Přeci jen je to už za Tebou a nemusíš pořád žít minulostí 🙂

      Zároveň Ti moc děkuji za pochvalu článku. To víš, stále to hodně rozmýšlení, zda-li do tohoto typu článku jít. Přeci jen je to hodně otevřený a jsem rád, že jsem to nakonec udělal s mnohaletým odstupem 🙂

  3. Maya napsal:

    Na svoji základku mám ty nejhorší vzpomínky. A v podstatě šlo o to, že prostě jeden člověk dokázal manipulovat ostatními. Nechápu, proč za ním šli a taky jsem to nikdy nezjistila. Ono takový ty řeči: ,,on tě jen tak pošťuchuje, protože se mu líbíš.” mění smysl ve chvíli, kdy to prostě nepřestává, stupňuje se to a všichni ostatní jsou slepí. Například učitelka. Ta tam v první řadě neměla ani co dělat, to učení ani nezvládala psychicky. Pak, když viděla, že se něco děje v kolektivu, prostě dělala, že to nevidí. Jednoduchý, proč to řešit, že jo. Pamatuju si, jak moc se muselo tlačit na vedení, aby s tím klukem něco udělalo. Trvalo to 4 roky. Mezitím jsem s každým zakašláním zůstávala doma, nebo prostě hledala výmluvy, proč do školy nejít. Jsem ráda, že už je to pryč, ale je mi líto toho, že to nepřestává. Už to nezažívám já, ok, ale jsou tu další děti, kterým se tohle děje a po nich budou zase další…

    • administrator napsal:

      Mayo, díky moc za komentář! 🙂
      Někteří učitelé se k tomu jednoduše stavět čelem nechtějí. Říkám si, že to možná NĚKTEŘÍ berou jako takové své osobní selhání, které vidět prostě nechtějí a nebo to třeba nevypadalo pro toho daného člověka jako šikana, kterou by měl řešit. To ale říkám pouze svůj subjektivní názor. Problém je ale mnohdy opravdu úplně jiný… Ale je fakt, že podle Tvých zkušeností (a dalších příběhů, co jsem si už přečetl) je fakt lehké dělat, že to neexistuje.

      A Ty výmluvy, jak sis mohla přečíst v článku, moc dobře znám. Taky mi bylo všechno možné na světě jen proto, abych do školy nemusel jít. Jsem moc rád, že jsem se tehdy mohl své mamce svěřit a tudíž se s tou situací dalo něco dělat! 🙂 Problém je ten, že ne každý tak skvělý rodiče má.

      Měj se hezky a ať se Ti daří! 🙂

  4. Eva F. napsal:

    Otevřel jsi svou 13 komnatu a pro mnohé choulostivé téma.
    Názorově se ztotožňuju s Víťou v prvním komentáři. Snažím se nevidět jednostranně. Jsou i tací, kteří vymyšlenou šikanou nebo jiným očerněním schválně ublíží. I když tohle je spíše doména dospělých. ALE! Rozhodně to není nic co bych podceňovala nebo nějak snižovala. Jako dítě jsem nic takového nepocítila a ani ve svém okolí neregistrovala. Pokud neberu takové ty klasické posměváčky, kteří mají na mušce každý den někoho jiného. Jako rodič jsem se ovšem natrápila. Jsem ráda za učitele na škole, kterou navštěvují naše děti, kteří byli velice všímaví. Nemusela jsem jim tím pádem nic dokazovat. I když tohle období trvalo od nějaké 3 až do 8.třídy, samotné mé dítě to jako šikanu nepociťovalo. (Tahle otázka padla na základě tohoto Tvého článku) Možná to tak vidí s odstupem času ale období to nebylo vůbec příjemné… A co se týká rodičů daných dětí, to je kapitola sama o sobě! Protože jejich dítě tohle přece nedělá ! Proto ale i ten můj úhel pohledu…kdy se sama ptám, jaký podíl na dané věci mělo mé dítě. Děti se bojí, proto jak sám píšeš, je důležité se ptát a mluvit a mluvit. Ale boji se i dospělí. Ať už kvůli šikaně v zaměstnaní tak třeba kvůli týrání ze strany partnera . Ale to už jinde jsme…
    A snad jen, co se týče tvorby videí, toto jsem před pár lety striktně zakázala. Ne snad z důvodu šikany ale není nutné dávat se všanc jiným. natvrdo napíšu, pedofilům. I toto je velice ožehavé téma a bohužel naivita a bezprostřednost dětí těmto živlům nahrává. Možná budeš chtít říct, že jsem ji nenechala jít nějakou cestou ale tady jsem opravdu ráda za ty jiné koníčky,které má. Teď pohledu kluka ale později z pohledu rodiče se Ti to bude zdát jiné. To ale víš.

    Článek se Ti povedl. Líbí se mi zpracování, čisté, věcné a informativní.
    Cením si Tvé odvahy a zároveň je mi líto, že jsi sám musel něco takového zažít.
    Nezbývá než si přát aby byli lidé všímavější a nejlépe, aby se toto vůbec nedělo. Měj se hezky E.

  5. Eva F. napsal:

    A jen tak mimochodem… Parádní úvodní fotka 🙂

  6. Kája napsal:

    Jsem ráda, že je tady zmíněná šikana v pravém smyslu, většinou si lidi představí jen jednorázový incident… ale to šikana není.

  7. Veki napsal:

    Ahoj Aleši, díky za tenhle článek. Byly doby, kdy jsem se trápila výčitkami, že jsem špatná, když se mi všichni smějí a nadávají mi. Ale na druhou stranu mi rodiče doma vždy dodali sebevědomí, a tak jsem to zvládla a naučila se posměváčky poslat někam. Nejhorší je zlu ustupovat, ale chce to někdy všechny síly k tomu, se mu postavit. Přeji všem, aby tu sílu v sobě měli, dětem i dospělým.

  8. Leník napsal:

    Velmi pěkný článek o hořkém tématu. Máš můj respekt, že jsi o šikaně napsal. Také jsem ji zažívala na základce. Šikanu i kyberšikanu. Bylo to hrozné. Bála jsem se to někomu říct… Ale naštěstí to dopadlo dobře a uklidnilo se to. Hodně jsem se bála, jaký kolektiv bude na střední, ale naštěstí je úplně úžasný! Jsem za něj moc ráda.:)

  9. Canli napsal:

    Dobře sepsáno, obdivuji, že jsi s tím vyšel ven a myslím, že je bezva, že se o tom mluví. Také jsem měla zkušenost s Linkou bezpečí, kterou zmiňuješ. Snažila jsem se tam jednou dovolat, ale nezdárně a pak už jsem to nikdy nezkoušela, protože mě to odradilo. Ani jsem nevěděla, že mají na webu další možnosti, takže je super, když se o tom díky tobě dozvědí další lidé, kteří by to zrovna potřebovali, určitě jim to může pomoct. 🙂
    Doufám, že jsi se už z toho období vzpamatoval a teď už se ti daří dobře. Nestojí za to se trápit tím, že si na tobě ostatní vybíjí své komplexy. 🙂

  10. Anička napsal:

    Já si myslím, že každý byl alespoň jednou za život nějak ponížen nebo šikanován, a je to smutný. Já byla obětí bohužel taky, a to hlavně kvůli vzhledu a kvůli tomu, že jsme prostě lépe zaopatřená rodina a můžeme si dovolit to, co jiní třeba úplně ne. No a už to jelo. Sice mě nikdo nemlátil, ale někdy je psychické urážení a deptání horší, než dostat nakládačku, ze které se za chvilku otřepeš. Já naštěstí taky měla super rodiče, kterým jsem to mohla říct a taky mojí super kámošku. Je super, že si se s takovým článkem nebál vyjít ven 🙂

    TheWayByA

  11. Lucka Stefani napsal:

    Myslím, že je potřeba o tomto tématu mluvit. Někomu sedne video, někomu psaný text 🙂 Poměrně nerada přiznávám, že si myslím, že někteří se dokonce ve Tvém článku najdou a přijde jim to, jako bys psal jejich příběh. Právě laxní přístup školy/okolí mi přijde jako důvod, proč ne každý je ochoten a schopen se s tím svěřit – popravdě ani já jsem snad nikdy nevěřila učiteli, abych byla schopna mu případně něco takového říct. Když se to pak řekne doma, tak se to začne řešit, ale bohužel to hodně často končí jako u tebe – když řeknou, že to udělali… Ještě horší to je, když je tím agresorem nějaký učitel, profesor a že to není něco, čeho by bylo pomálu. No a abych nezapomněla, tak kyberšikana jde v dnešní době více do ‚kurzu‘.
    Každopádně máš můj obdiv, že jsi byl schopen jít s takto osobním tématem na veřejnost. Určitě to chtělo nemálo síly a úsilí. Současně se mi líbí, jak jsi zmínil i linku bezpečí – osobně jsem nevěděla, že jsou tam jiné možnosti než jen volání, rozšířilo to obzory i mně… 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.