A TAK ŠEL ČAS | Aleš Otava

Ahoj, kamarádi, zdravím vás! 🙂

Právě je půl čtvrté ráno, udělal jsem si ovocný čaj a sedl k počítači. Rozhodl jsem se zpracovat trošku speciální příspěvek na tomto blogu – konkrétně se podívat daleko do mé minulosti a podívat se na nějaké fotky z mého dětství. Fotky jsou takovou cestou do minulosti a díky nim si můžeme spoustu věcí připomenout. Takže vám teď budu dělat takového průvodce svým vlastním dětstvím – jen chci říct, že těch fotek nebude moc. Rozhodl jsem se tady na internetu zveřejnit jen několik, kde jsem čistě jenom já, protože si chci udržet alespoň nějaké soukromí – ano, byť vám ho už propůjčuji prakticky celé! 😀 Takže se posaďte, dejte si čaj / kafe a vyrážíme zpátky do mé minulosti… 🙂

No a abychom začali tak nějak od začátku, tak se podíváme do roku 1994 (teď se mi stal krásný fail, kdy jsem začal psát rok 1944…to fakt ne! 😀 ). Takže na té černobílé fotce můžete vidět malého Aleška!!! Tehdy se ale ještě nejmenoval Otava, což je hodně dlouhý a složitý příběh. Každopádně jsem tehdy měl takové červené znaménko (?), které se nacházelo prakticky v oku. Vím, že jsem s tím musel chodit na nějaké injekce, no a nakonec ho doktoři dokázali odstranit. Ale co si pamatuji z různých videozáznamů, tak jsem ho tam měl a bylo dost výrazné.

Mám radost, že jsem našel další fotku, kde už můžete vidět, že jsem trošku starší. Tohle byla totiž moje oblíbená atrakce – prostě obyčejné kolečko, ve kterém se vozí písek. No a vím, že jsem úplně zbožňoval, když jsem byl někým v tom kolečku vezený. Na fotce je ještě pejsek, který byl babičky a dědy a měl jsem k němu (spíše k ní) opravdu velký vztah! 🙂

Na další fotce trošku přeskočím v čase, protože se chci trošku rozpovídat o tom, jak jsem jezdil k moři! Poprvé jsem byl u moře se svou babičkou – konkrétně v Bulharsku, kde jsem se také naučil plavat. Ta dovolená byla opravdu suprová, fakt jsem si ji užil, stejně jako následující společnou dovolenou ve Španělsku.

Co ale musím přiznat, tak moře úplně nemusím. Nevím, jak vy, ale já mám v zahraničí rád, když se jdeme projít někam do města. Raději něco poznávám a nejsem úplně ten typ člověka (a nebyl jsem ani ten typ dítěte), který by se rád flákal na pláži a nebo skákal do mořských vln. To bylo právě skvělé, že v drtivé většině dovolených (jak s babičkou, tak třeba i s tátou) jsme to měli tak pěkně namixované, že ano, moře bylo – ale zároveň bylo i poznávání různých měst, přístavů a podobně. 🙂

Na fotce, kterou vidíte, jsem byl (tuším že) v Itálii, což je teď dost nežádané lokalita. Tehdy to bylo ale skvělé a vzpomínám si, že jsem si vždycky užíval plavbu na lodi. Ono to bylo hodně tím, že jsem v dětství rád sledoval film Titanic. Pak se divte, že si často vytvářím dost katastrofické scénáře prakticky v každé životní situaci… 😀

No a teď zase zpátky do minulosti, někam asi do roku 1996 (což si ale nejsem vůbec jistý). Je jedna věc, kterou možná nevíte, ale já jsem už OD MALIČKA miloval téma druhé světové války. Nebylo to sice úplně v té době, v které vznikla tato fotka, ale myslím, že by vás to mohlo zajímat. Já totiž tak moc miloval čtení o druhé světové válce, že jsem tyhle svoje záliby chtěl rozvíjet i ve školce. To znamená, že si paní učitelka jednou takhle pozvala moji mamku, protože ji asi mírně děsilo, že svým „kamarádům“ vyprávím o válce, Hitlerovi nebo třeba holocaustu. Chápu, že byla vyděšená, ale..říkám si, že by děti mohly vědět alespoň něco málo. Někdy když děti poslouchám, co na sebe křičí, tak mě to trošku děsí… 🙂

No a abych řekl pravdu, nad tou následující fotkou jsem HODNĚ přemýšlel! 😀 Vy si možná na první pohled nevšimnete, co je tu špatně, ale…nemám na té fotce trošku tmavší vlasy? Já se tomu teď směji, ale to, co vidíte, je vlastně ještě lepší varianta mého tehdejšího sestřihu. Několik měsíců nazpět jsem byl totiž úplně holohlavý. Tehdy mi bylo asi 13 let, no a zkoušeli jsme nabarvit moji tehdy opravdu blonďatou hlavu na hnědo. Problém je ten, že ne každé vlasy tu barvu přijmou takovou, jakou ji chcete, takže se z blonďatého Aleška stal ZRZEK! 😀 Protože zrzavé vlasy opravdu nebyly něčím, co jsem chtěl na hlavě nosit, tak jsme poté u kadeřnice zachraňovali situaci černou barvou, ale…když ty černé vlasy jsou ještě dlouhé, tak to nevypadá vůbec dobře. Takže nezbývalo nic jiného, než vzít mašinku a udělat sestřih, se kterým mi byla pěkná zima na hlavu. No jo, bylo to špatné období, ale je to za mnou… 🙂

JAK ŠEL ČAS… 👶➡️👦

Já se někdy nestačím divit, jak jsem skutečně před x lety vypadal. Buď si nevybavuji, že bych někdy vypadal tak, jak fotka dokazuje, ale rovněž si nějak nepřipouštím, že by to všechno bylo nějak dávno. Teď se bavím se svým patnáctiletým bratrancem a říkám si: „Tyjo, tak on teď řeší tohle a tamto!“ Nestačím se jednoduše divit a často si u dětí v mé rodině říkám takové to typické: „Oni už se chystají vlastně na střední školu!“ a další podobná uvědomění. Je to celé úplně divné! 🙂 😀

No a teď si už říkám, že bych mohl udělat takové malé porovnání… 🙂

PROČ TENTO ČLÁNEK? 🤔

Proč jsem vlastně vytvořil tento příspěvek? Když jsem si zakládal tuto webovou stránku, tak jsem chtěl, aby se úplně odlišoval od mého předchozího blogu s průvodcovskou tématikou. Chtěl jsem vytvořit čistě svůj osobní internetový „deníček“, kde si budu zachycovat spoustu věcí z mého současného života. No a jak fotky, tak i různé blogy nám pomáhají zachycovat určité okamžiky našich životů. Je skvělé, že se k nim můžeme kdykoli vrátit, připomenout si ty momenty a třeba si vrátit ty krásné chvíle v našich životech! 🙂

Dnes můžu v klidu říct, že jsem měl skvělé dětství! Měl jsem ho parádní díky své milující rodině, s kterou se sice neshodnu úplně ve všem, ale vím, že tu pro sebe navzájem jsme. To je nesmírně důležité a teď, když je situace taková, jaká je, zkuste být o trochu více právě s rodinou. 🙂 Zjistíte, že je úplně jedno, kolik je vám let. S rodinou je prostě úplně nejlépe a je vlastně úplně stejné, jestli to vnímáte z pohledu dítěte, ale klidně i z pozice rodiče.

Já až budu rodič, tak určitě budu chtít rovněž dělat fotografie svým dětem. Kdo ví, třeba i on (nebo spíše zatím „ono“) bude jednou dělat blogera a bude někdy vytvářet příspěvek podobný tomu, který jste si dnes na mém blogu přečetli! 🙂

ZÁVĚREM 💬

Tak jo, čaj mám dopitý – byl fakt dobrý! Zároveň vidím, že je už fakt pozdě, respektive brzy ráno, takže bych měl jít spát. Jsem moc rád, že jste si tento článek, byť pravděpodobně v denních hodinách, přečetli! Jsem moc rád, že tu se mnou jste a můžu s vámi sdílet zážitky či záliby z mého života. 🙂 Jsem moc rád, když vám mohu předat nějakou myšlenku a dostávám od vás zpětnou vazbu. Je moc hezké, co mnohdy píšete.

No a s příštím článkem byste mi mohli pomoct právě vy! Už je to dlouho, kdy jsem dělal nějaký ten Q&A. Takže budu moc rád, když mi DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE NĚJAKOU VAŠI OTÁZKU, na kterou vám v dalších článcích odpovím! 🙂 Co vás zajímá, tak tam jednoduše napište! Chci vám na tomto blogu dávat více energie, než jsem dosud mohl. Tak to pojďme rozjet! 🙂

Mějte se krásně, buďte na sebe opatrní (nejen kvůli sobě, ale i kvůli vašim blízkým) a brzy se uvidíme u dalších příspěvků tady na blogu, ale klidně i na INSTAGRAMU! 🙂

Tak zase brzy!

Váš Aleš Otava

Aleš Otava
Aleš Otava - 26 let, bloger, fotograf, průvodce - Invalidovna (památka pod správou Národního památkového ústavu)

4 komentáře

  1. Martina napsal:

    Ahoj Aleši
    Děkuju za krásný a pozitivní článek.V téhle nepříjemné situaci je to aspoň na chvíli příjemné odlehčení.
    Je opravdu fajn se díky fotkám vrátit v čase a někdy opravdu člověk diví jak vypadal nebo jaký měl účes 🙂 ráda si u mamky prohlížím stará alba a mám moc ráda staré fotky.Jsou už díky rokům hodně ošahané,ale v tom je to jejich kouzlo.
    Tvůj zájem o válku byl asi tenkrát pro někoho zvláštní,ale je to zajímavý.
    Mě babička pořád dokola musela vyprávět o tom jak se za války schovávali do kostela,schovávali doma obrázky Masaryka a když přijeli Američané,tak jedli poprvé třeba žvýkačku nebo prý měli výborné čokolády.
    Taky jsem zažila krásné dětství plné spousty zážitků,přírody,letních táborů,vandrů,když se jelo vlakem – tak celé kupé třeba zpívalo a hrálo na kytaru.
    Pak když jsem jezdila na intr,tak.ještě jezdili vojáci na vojnu.
    Teď už jsem máma kluků 23 a skoro 18.Doba je úplně jiná a já si přeju aby taky rádi vzpomínali na dětství,tak jako já ♥️
    Chci se zeptat?
    Zajímalo tě focení už když si byl malý?
    Jak si představuješ sebe třeba za 10 let?
    Přeju vše dobré a hlavně zdraví

  2. Lucy napsal:

    Když vidím to kolečko, úplně se mi vrací vzpomínky na moje vlastní dětství. Dodnes si pamatuji, jak jsem chodila s tátou vyvážet písek a celou dobu jsem se těšila na to, až to kolečko bude prázdné a svezu se v něm zpátky – bez ohledu na to, jak špinavé po tom bylo :). Někdy mám pocit, že čas utíká až příliš rychle. Tak rychle, že si ani nestihneme naplno užít to, co je teď a místo toho řešíme to, co je před námi. Já sama si to uvědomila před pár týdny, kdy jsme doma objevili hotový poklad. Plnou tašku rodinných fotek, které se nějak ocitly na půdě a čekaly, až je někdo najde. A tak jsme si sedli ke stolu a začali je probírat a vzpomínat. Bylo to krásné nedělní odpoledne, venku pršelo, ale my jsme byli pohromadě a užívali si společnost toho druhého. Co tím chci vlastně říct? Je důležité trávit čas s rodinou, protože nikdy nevíme, co se stane. Peníze lze ukrást – vzpomínky nám však nikdo vzít nemůže.
    Tvůj článek mi udělal radost, už jenom proto, co se momentálně děje. Život se musí brát i z té hezčí stránky, tak proč to neudělat i teď? Je hezké strávit čas s rodinou, na kterou už třeba kvůli práci či škole nemáme tolik času.

  3. Liběna napsal:

    Tu fotku v radvanci jsme měli snad všichni !!! Ách, dětství….

  4. Eva F. napsal:

    Ahoj Ali, je to moc hezké ohlédnutí za Tvým dětstvím, a fotky….až se mi chce šišlat…jaký joštomijoušký chjapeček…:D 😀 Super 🙂
    Kolečka byly vidím, oblíbený dopravní prostředek většiny dětí 😀 i můj, než jsem se z nákladu stala řidičem 😀
    Moje dětství bylo hezké ale zpátky se nevracím, pokud mi občas někdo něco nepřipomene 😀 Užij si svých blízkých co to jde. Vzpomínky se pak většinou točí kolem nich:) Teď obzvlášť přeju Tobě i Tvé rodině pevné zdraví a taky tvořivého ducha:) Měj se hezky. pa E.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.