PRVNÍ SETKÁNÍ S KINGEM | Aleš Otava

Ahoj, zdravím všechny! 🙂

Nikdy jsem na horory nebyl. Absolutně nemám ty touhy si sám přidávat do života momenty, kdy bych se měl něčeho bát nebo leknout. Ano, leknout, to je to správné slovo, když mám vyjádřit, co mi na hororech vadí. Jsou to hlavně ty klasické lekačky, kterých máme ve filmech nespočet. No a do toho nejde přidat nic lepšího, než pořádně tajemnou, až děsivou hudbu, která vám brnká na nervy. A přesto jsem se loni poprvé setkal s knížkou od Stephena Kinga, konkrétně se ŘBITOVEM ZVIŘÁTEK (nebo v originále PET SEMATARY)…

JAK JSEM SE KE ZVIŘÁTKŮM DOSTAL? 🙀

Teď se ale vraťme zpátky v čase – konkrétně do srpna 2019. Tehdy jsem se vracel z Kuksu domů, musel jsem však absolvovat cca půlhodinovou přestávku v Hradci Králové. Protože nedokážu čekat na jednom místě, tak jsem se vydal do nedalekého knihkupectví, kde jsem se zastavil u plakátu na novou knížku od Stephena Kinga – mistra ve svém oboru, pokud se zaměříme na spisovatele hororu. Knížka měla zajímavý název, no a nebyl by to pořádný horor, kdyby mne zezadu neoslovil klučina, který byl v knihkupectví na brigádě. Doteď si vzpomínám na to, když mi řekl: „Jé, vy jste čtenář Stephena Kinga?“ Jasně, zrovna já. Člověk, který se nedívá na horory a má tak bohatou fantazii, že si dokáže vytvořit horor ze života jen díky svým někdy černým scénářům. Typický čtenář hororu… 😀

Přesto jsme se začali o knížkách mistra hororu bavit. Bylo vidět, že brigádníka hodně bavily a začal mi tedy nějaké knížky doporučovat. Přesto se však nezastavil u asi tisícistránkového „TO„, který byl rovněž zfilmován, ale u knížky „Řbitov zviřátek“ (a ano, mám to napsané správně! 🙂 ). Ten název mi nebyl úplně neznámý, přeci jen jsem nějakou dobu nazpět viděl trailer na stejnojmenný film, který šel do kin. Tudíž jsem z traileru přibližně tušil, na co se připravit – to jsem ale nevěděl, že jsem neměl absolutně žádnou představu! 😀 Bylo tam navíc jedno velké lákadlo – vyzkoušet si, „JESTLI SE DOKÁŽU BÁT, KDYŽ V TÉ KNÍŽCE NEHROZÍ ŽÁDNÉ LEKAČKY, ALE ANI ŽÁDNÁ DĚSIVÁ HUDBA?“ Přeci jen právě tyto dva aspekty dělají opravdu hodně. A tak jsem si knížku doopravdy zakoupil…

JAK SE TO ČETLO? 🤔

Z čeho jsem byl opravdu překvapený, byl styl psaní Stephena Kinga. Málokdy jsem u knížky zažil to, co u Řbitova zviřátek, ale také Harryho Pottera či série Šifra mistra Leonarda. Byl to pocit, že „si musím přečíst ještě alespoň jednu kapitolu!“ Nic tomu neubíralo, že jsem byl sám na koleji a z chodby se občas ozval nějaký zvuk padajícího předmětu či vrznutí dveří. Ta kniha byla něčím, od čeho jsem se jednoduše nedokázal odtrhnout, což se mi fakt dlouho nestalo. Nutno podotknout, že vyprávění Kinga je něčím jedinečné. Jeho vypravěčské schopnosti a popisování různých myšlenek či představ hlavních hrdinů…WOW!

Abych vám tak nějak pověděl, o čem knížka je – příběh vypráví o rodině Creedových, která se přestěhuje do městečka Ludlow, kde se prý odehrává více Kingových románů. Jedná se o rodinu hlavního hrdiny Luise Creeda, kterou tvoří i jeho manželka Rachel + jejich dvě děti Ellie a Gage. Jo, pravda, nemůžu zapomenout ještě na jejich „roztomilého“ kocoura Churche, který se vlastně stane obrovským hybatelem v příběhu. Tato rodina se tedy přistěhuje do sousedství dvou důchodců – Normy a jejího manžela Judda (což, pokud si knížku přečtete, bude fakt chudák 😀 ). No a je to právě Judd, kdo ukáže rodině nedaleký hřbitov, kam děti pohřbívají své zvířecí mazlíčky. No a právě tento hřbitov je nakonec místem, odkud se mohou vrátit ti, které sem mohou obyvatelé městečka Ludlow pohřbít. Jenže se tu naskýtá otázka – BYLO BY DOBRÉ, KDYBY SE TITO MRTVÍ VRÁTILI DO NAŠEHO ŽIVOTA??

JAK KNÍŽKU HODNOTIT? 0️⃣-1️⃣0️⃣

Přiznám se, že hodnocení Řbitova zviřátek od Stephena Kinga bude hodně těžké. Pokud bych měl říct, jestli jsem se bál, tak…BYLY ČÁSTI, KDY JSEM SE CÍTIL SKUTEČNĚ NEPŘÍJEMNĚ. V jednu chvíli dokonce tak nepříjemně, že jsem knížku odložil, abych ji pak masochisticky znovu vzal do rukou a četl až do jedné hodiny ráno. Co se Kingovi nedá upřít, je fakt, že umí krásně popisovat pocity jednotlivých postav. Pokud bych měl zmínit hlavní postavu Luise Creeda, tak jsem se s ním dokázal ztotožnit. Byla to postava, které mi bylo líto, ale na kterou jsem byl zároveň neuvěřitelně naštvaný. Ta jeho postava se vyvíjí neuvěřitelným směrem a ač jsem měl pro jeho chování v určitých momentech pochopení, tak přesto jsem v hlavě měl to typický „Lousi, vykašli se na to!“ Když Řbitov zviřátek čtete, tak se s hlavní postavou opravdu sžijete. Sžijete se s ní tak moc, že se v určitých momentech cítíte součástí příběhu. A pokud si knížku přečtete, tak Louise budete v jednu chvíli vážně nesnášet! 🙂

Z čeho jsem byl ale poměrně zklamaný, byl konec knížky. Konec, který se dá předvídat, což vedlo vlastně k tomu, že jsem se v této části nijak zvlášť „nebál“. Na druhou stranu vah ale musím zmínit určitou pasáž, která předchází tomu velkému finále. To byla část, ze které mi běhal mráz po zádech a fakt to nebylo příjemné. Zároveň znovu nemohu opomenout tu skutečnost, že jsem si k postavám vytvářel vztah a některé jsem si fakt oblíbil. To se mi dlouho u knížky nestalo a díky tomu vlastně nedokážu říct, že se ke knížkám od Kinga už nevrátím, protože nejsem fanda hororů. Samozřejmě, byla tam tajemná a místy fakt děsivá atmosféra, ale tak skvěle napsanou knížku jsem už hodně dlouho nečetl. Takže pokud byste věděli o nějaké knížce od Stephena Kinga, která fakt stojí za to, budu rád za váš tip dole v komentářích. No a pokud jste taky Řbitov zviřátek četli, tak budu moc rád za váš názor na tuto knížku. Pokud jste viděli film, můžete taky, ale na ten se asi úplně nepodívám. 🙂

ZÁVĚREM 🐈

Tak…vidím, že jsem znovu zkusil trošku jiný směr mých článků. 😀 Je mi jasné, že ta knížka je stará a vlastně přicházím tímto článkem trošku s křížkem po funuse (eh…to se asi na konec tohoto článku úplně nehodí :-D), ale chtěl jsem na tomto blogu zachytit sám sebe – včetně toho, že ty horory fakt rád nemám. Nikdy bych neřekl, že si koupím takovou knížku a jak jsem řekl, byl to takový menší experiment. Experiment, jestli se dokážu bát u knížky, byť tam nejsou žádné lekačky či děsivá hudba.

No a já jsem teď opravdu zvědavý, JAK TO MÁTE S HORORY VY? 🙂 Sledujete je/čtete a nebo se jim vyhýbáte podobně, jako já? Budu moc rád, když mi to napíšete dolů do KOMENTÁŘŮ. Zároveň budu moc rád, pokud mi napíšete VÁŠ TIP NA FAKT DOBROU KNÍŽKU – jen vás prosím, aby nebyla odborná, protože toho mám ve škole víc, než dost… 😀 Já to teď právě vidím tak, že si zapnu YouTube a najdu si nějaká roztomilá videa s kočičkami.

Tak se mějte hezky a těším se na vás u dalších článků! 🙂

Váš Aleš Otava

BTW. – tuhle recenzi dopisuji v 1:28 ráno a když se tu občas v „prázdném“ bytě ozve nějaký zvuk, fakt to není moc velká sranda! 😀

Aleš Otava
Aleš Otava - 26 let, bloger, fotograf, průvodce - Invalidovna (památka pod správou Národního památkového ústavu)

2 komentáře

  1. Necroparanoia napsal:

    Vzhledem k tomu, že mám sama doma tři kočky, dlouho jsme měli depozitum a mnoho koček jsem sama pohřbila, nečetli se mi to lehce.

  2. Eva F. napsal:

    Horory? Před x lety jsme s kamarádkou vyrazily do kina na Noční můru v Elm Street. Tento „skvělý“ nápad jsme ještě několikrát zopakovaly, při dalších dílech. Trvalo dosti dlouho než jsem Freddyho vytěsnila z hlavy. Takže horory? Ne! 😀 😀 No a knížky…tady mám bohužel velké resty. Knížku jako takovou jsem nepřečetla už pěkně dlouho…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.